Čas: 2:05
Počet kafí za dnešní noc: 4
Množství nepochopené látky: Více než té pochopené
Množství učiva, které nás ještě čeká: Strašidelně hodně
Asi každý tyto probdělé noci strávené nad učením zná.
Prokrastinovali jste a prokrastinovali až najednou ups… musíte během pár dní
napsat tak milion seminárek a naučit se nechutný, ale opravdu nechutný, počet stran naprosto
nepochopitelné či nudné (no většinou je to obojí) látky, kterou stejně okamžitě
po složení zkoušky zapomenete. Pořád jste si říkali, že máte na vše dostatek
času, jenže teď tu sedíte uprostřed noci, už víc jak hodinu se snažíte pochopit
tu jednu konkrétní pitomou věc, která vám do tý hlavy prostě neleze, lejete do
sebe hektolitry kafe a energěťáků a začíná vám docházet, že jste fakt
v loji. Pomalu ale jistě k vám přichází pocit naprostého zoufalství,
kdy už jste tak unavení a tak vymetení, že příklad 1 + 1 je něco, co bez
kalkulačky za žádnou cenu nevypočítáte.
Celkově student během nočního šprtání prochází několika
fázemi:
- Říká si, že to nebude tak hrozný, že to dá úplně v klidu, jenom se na to rychle koukne a může jít spát.
- O dvě hodiny později zjistí, že je teprve na straně 2 a to ještě s tím, že stranu 1 umí tak nějak.
- Dopil kafe číslo dvě a stejně se mu pořád chce spát. Jinak odložil původní předmět s tím, že radši napíše seminárku, protože to bude asi lehčí.
- Při psaní se zasekl, když hledal nějaké informace a všiml si, že mu kámoš poslal děsně vtipný video, takže poslední půl hodiny kouká na zábavná videa na youtube. Čas: Půlnoc.
- Zjišťuje kolik je hodin a kolik toho už umí… a uvědomuje si, že neumí v podstatě nic a seminárku taky nemá.
- Zoufale přemýšlí nad kariérou popeláře. Oproti tomu, co ho tuhle noc ještě čeká, to nezní jako ta nejhorší možná volba.
- I přes vší snahu pořád nechápe, co se po něm na straně 5 chce a začíná ho to silně vytáčet.
- Nadává -> křičí -> zoufale naříká -> odhazuje materiály -> již po druhé za noc mění předmět
- Otupěle zírá do zdi a hluboce dumá nad nesmrtelnosti chrousta, protože to je jediné, co jeho mozek, který už je na kaši, dokáže vyprodukovat. Nakonec si jde uvařit další kafe a opět se odhodlaně vrhá do práce.
- Tak usilovně se poslední hodinou snažil soustředit, až z toho nakonec usnul s hlavou na poznámkách. Probouzí se až o pár hodin později se zjištěním, že už je ráno a jeho ponocování bylo k ničemu, protože neumí o nic moc víc než večer.
Pokud někdo, kdo teď čte tenhle článek, právě prochází něčím
podobným (a totiž peklem v podobě nekonečného snažení se zvládnout všechny
věci do školy), tak vám přeji hodně síly a pevné nervy. Přece jenom už to tu
párkrát bylo a párkrát to ještě přijde a VŽDYCKY jste to nějak přežili a
nakonec zvládli. Takže se snažme být všichni pozitivní a nezbláznit se. Všechno
zlé jednou končí – i zkoušky.
PS: Vždycky se ujistěte, kdy je termín odevzdání, aby se vám
pak nestalo, že něco doděláváte do tří do rána, spíte pak asi tři a půl hodiny
a ve škole zjistíte, že jste to mohli odevzdat až o den později, než jste si
mysleli… Né snad, že by se mi to stalo.
Žádné komentáře
Okomentovat