Čas jsou peníze

Už se vám někdy stalo, že vám ráno zazvonil telefon, vy jste ho zvedli a rázem se z původně líného dne plného nic nedělání stal den, kdy nevíte kam dřív skočit? Pokud ne, tak věřte, že to 100% jednou přijde a si to sakra užijete. Každý z nás občas potřebuje nějakou zcela spontánní akci, při které se všechno bude dít tak rychle, že si za celý den ani nevzpomenete na nějaké vaše „starosti“. Navíc když vám tohle celodenní pobíhání přinese i peníze, jako se to stalo mně, rozhodně to vaší náladu nezkazí.

Všechno to začalo jednoho krásného ospalého rána, kdy se schylovalo k desáté hodině (což pro mnohé může znamenat půlnoc, ale u mě je to už opravdu vrchol dlouhého vyspávání) a já se stále povalovala v posteli absolutně neschopná vnímat svět. Jediná moje prozatímní aktivita spočívala ve zkontrolování času na mobilu. Při tom jsem také stačila zaregistrovat, že mi volalo neznámé číslo a psalo pár kamarádek. Nezájem, spím dál – kamarádky ještě hoďku počkají a číslo se ozve znova, když bude chtít… a stejně je to určitě nějaký prodejce čehosi, co nechci. Zabořila jsem hlavu do polštáře odhodlaná se opět ponořit do hlubokého nevědomí.

Jenže, jak se po asi pěti minutách ukázalo, s tím neznámým volajícím jsem měla pravdu. Skutečně se mě pokusil zkontaktovat znovu. Chvilku jsem přemýšlela, jestli se mi vůbec chce se s dotyčným obtěžovat, ale nakonec jsem přeci jen velmi nespokojeně telefon zvedla. Na druhém konci byl slyšet šum a nejistý hlas se ptal, zdali opravdu hovoří se mnou. Když jsem ho ujistila, že ano, představil se: „Dobrý den, tady Jménokteréjsempřestenruchvpozadípraktickyneslyšela z firmy Kterounechcizveřejňovatadělatreklamu. Dostali jsme vaši žádost o brigádu v naší společnosti a chtěl bych se zeptat, jestli stále máte zájem.“ Rychle jsem se zorientovala. Před nějakou dobou mě napadlo, že bych si zase ráda přivydělala a po dlouhém hledání jsem asi před dvěma týdny odepisovala na dva inzeráty s tím, že jeden byl velmi dobře placený a co se náplně práce týče pro mě poměrně vyhovující a druhá práce se mi zdála sice jednodušší, ovšem plat neuváděli a tak jsem to spíše jenom tak zkusila. Tenhle telefonát přicházel z té po finanční stránce lepší pracovní nabídky. Samozřejmě jsem odpověděla, že zájem mám a odkývala jsem i větu: „Dobrá, mohli bychom se sejít ve 12 v Místěkdejsemtakdesetletnebyla? Víte kde to je?“ Poté pán na druhé straně zavěsil a mně to začalo všechno docházet. Probudila se ve mně nejprve hrozná radost a nadšení, kterou ovšem velice brzo vystřídala mírná panika z kruté reality. 1) Za dvě hodiny se musím připravit a dostat na místo, přitom jsem stále ještě v pyžamu a ani jsem nesnídala 2) Tam, kde jsme se měli sejít, jsem byla naposledy jako malá a fakt netuším, jak se tam dostanu 3) Nevím tím pádem, jak dlouho mi zabere cesta a tudíž to opravuje bod 1) na to, že na snídani, vyvenčení psa a zkulturnění se mi zbývá tak dost možná jen hodinu a to asi určitě nestíhám.

Začala jsem bojový plán! Odhodila jsem deku a vyběhla do kuchyně. Při snídani jsem obvolala mamku a všechny známe, aby mi poradili s cestou. Následně jsem se rychlo-oblékla, nalíčila a vyvenčila psa a světe div se, přišla jsem dokonce s 15ti minutovou časovou rezervou. Na místě mi došel problém 4) Netuším, jak můj nadřízený vypadá. Podle hlasu mu mohlo být mezi třiceti a pětatřiceti. Uklidnila jsem se tím, že on ví, jak vypadám já a snad si mě najde. A našel. Pohovor proběhl úplně v pořádku a brigádu jsem dostala. Jupí, úspěch! Dokonce jsme skončili poměrně brzy, takže teď ještě stíhám jet domů na oběd a pak do banky, jak jsem chtěla. A taky můžu zavolat mamce a stavit se s ní po práci na kafi. A bylo to tu – celá namotivovaná jsem jela domů a přemýšlela o tom, jak se mi dnes daří. A to jsem ani netušila, co mě ještě čeká…
Domů jsem přijela dost hladová a tudíž moje první kroky směřovali do kuchyně. Po ohřátí oběda jsem si s ním sedla k televizi, koukala na seriál jako obvykle a stále ještě si libovala v tom, jaké jsem zažila báječné dopoledne. Při tom všem užívání si skvělého jídla mi opět zazvonil telefon a opět mi volalo neznámé číslo. V duchu jsem sama se sebou zažertovala, že by to byla sranda, kdyby mi volali i z té druhé brigády, kam jsem psala. Vzala jsem to a lehce zkameněla v šoku a následném pobavení, když se ve sluchátku ozvalo: „Dobrý den, vy jste si k nám posílala žádost o brigádu. Máte ještě zájem?“ Opravdu jsem se začala trochu smát, protože pravděpodobnost, že se mi dva týdny nikdo neozval a najednou mi volají hned z obou prací v jeden den, mi přišla poměrně malá. Hlasu v mobilu jsem se omluvila s tím že už bohužel něco mám.

Zbytek odpoledne proběhl přesně tak, jak jsem si před tím v autobuse naplánovala a večer jsem šla spát nadmíru spokojená se svou dnešní produktivitou. Stále ještě jsem nechápala, jaká je náhoda občas vtipná věc a jak se váš den může obrátit úplně vzhůru nohama v něco, co jste absolutně nečekali.

A pointa dnešního článku? Nebuďte smutní a v depresi, když se ve vašem životě zrovna teď nic moc zajímavého neděje. Ono se to určitě brzy změní. Jen tomu občas musíme jít trochu naproti. Nebojte se a využívejte i ty sebemenší příležitosti, které se vám naskytnou. Nevadí, že si třeba zrovna nemůžete najít žádnou práci – nikdy nevíte, kdy se vám ozve hned několik zaměstnavatelů najednou!