Přesně tuhle větu pronesla nedávno moje kamarádka a upřímně? Donutila mě nad tím přemýšlet - totiž nad celou podstatou líčení. Víte, já jsem vždycky byla taková ta "móda, líčení, krása" holka. Odjakživa jsem se o tyhle věci zajímala a vydrželo mi to dodnes. Bavilo mě se líčit, sledovat různé tutoriály na internetu a zkoušet to. Tenkrát jsem ale byla ještě docela malá na to, abych se nějak víc malovala a když jsem viděla první pokusy svých spolužaček, sama jsem řekla své mamce, že pokud bych to někdy přehnala, ať mi to řekne a nenechá mě tak vyjít z domu.
Každopádně ve 14ti letech přišlo období, kdy jsem o sobě začala pochybovat, přišla jsem si ošklivá a prakticky jsem nikam nenalíčená nešla. Můj denní make-up se skládal ze stínů, silných linek (protože tenké jsem tenkrát neuměla), řasenky a korektoru. Takhle to možná tak špatně nezní, ale mně osobně přijde dost smutné, aby 14tiletá slečna měla pocit, že se musí líčit, aby byla hezká. Tohle se ale s nástupem na střední zlomilo, protože z mojí obvyklé pětiminutové cesty do školy, se stala cesta dvacetiminutová a postupem času mi došlo, že spánek miluju víc než líčení a tak jsem svou make-upovou rutinu zredukovala na řasenku a korektor. Ovšem ani u toho to nezůstalo a když nám v druháku dali do rozvrhu dvě odpoledky, rozhodla jsem se čistě z praktických důvodů přestat se líčit úplně. Ono přece jenom - komu by se sakra v půl čtvrtý na hodině informatiky chtělo zkoumat, jestli má rozmazanou řasenku od toho, jak spí na lavici. (Ano, jsem pilná studentka) A to nás dostává k dnešku (a vlastně k celé pointě článku)...
Tady je Míša, dokonce hned 2x. První Míša je Míša s dokonalou pletí, plnými rty, velkýma očima... Zkrátka Míša s make-upem. Ale víte vy co? Není opravdová. Protože opravdová Míša má odstín pleti "čerstvě natřená bílá zeď", fialové kruhy pod očima, ať už spí 5 nebo 12 hodin, všude po obličeji spoustu pih a celkově občas vypadá jako zombie, ale co už, je prostě taková a ve své podstatě se sama sobě líbím mnohem víc přirozená se všemi svými nedokonalostmi než s tunou líčidel. Nechci znít, že to odsuzuji. Vůbec ne! Pořád se ráda namaluju, když chci a jsem ten typ člověka, který v extravagantním líčení vidí umění, jen mám radši svůj obličej čistý.
Na druhou stranu chápu, že slečny, které mají akné, si ten make-up dají, aby své problémy zakryly. Jen si myslím, že je veliká škoda, když někomu s odlíčením klesne sebevědomí. Každá jsme nějaká a musíme se s tím naučit žít. Já taky nejsem spokojená se vším, ale tak pro to něco dělám. Krása vychází zevnitř a když okolí nedáte najevo své nedokonalosti, jednoduše je nikdo neuvidí a časem ani vy ne.
Žádné komentáře
Okomentovat